Skip to content

Šum a odšumování fotografií pro fotobanky

Digitální šumŠum na fotografiích je často hlavní technický problém jinak dobrých fotografií. Bez zkušeností je poměrně obtížné posoudit přijatelnou hladinu šumu a také odšumovací postupy fungují různě na odlišné typy fotografií.

Opravdu je šum takový problém?

Problém šumu se na většině fotobank výrazně zveličuje, má to hned několik příčin. Pro fotobanky je samozřejmě nejjednodušší fotografie se šumem odmítat a nemusí pak řešit, co je ještě přijatelné a nejsou problémy s klienty. Řada fotobank také fotografie interpoluje na větší velikost a pak samozřejmě nastává se šumem vážný problém.

V reálném použití a tisku šum většinou problém není. V reportážní a umělecké fotografii se to obvykle neřeší vůbec a při tisku se většina šumu ztratí. Obvyklý tisk probíhá při 300 dpi, takže fotografie je 3-4 x menší, než jak ji vidíte při 100 % zvětšení na monitoru. Tím se pochopitelně většina šumu eliminuje a na tisku není vidět.

Druhy šumu

Šum není pouze jeden, ale existují dva základní druhy. Jeden druh je jasový, tedy plocha, která by měla být jednolité barvy, se ve skutečnosti skládá z pixelů s mírně odlišným jasem. Typickým příkladem jsou oblohy a další jednolité plochy. Jasový šum je velmi častý a u většiny fotoaparátů začíná být vidět už na iso 200. Druhý typ je barevný šum, kdy bývají po snímku náhodně rozprostřené pixely nesprávných barev, často bývají modré a červené. Obvykle se výrazněji objevuje až u vysokých iso a dlouhých expozic, vzniká zejména při přehřátí snímače.

Ukázka jaového šumu v obloze
Jasový šum v obloze
Ukázka barevného šumu
Barevný šum při vysokém iso

Způsoby odšumování

Všechny odšumovací algoritmy nějakým způsobem průměrují okolní pixely, aby se zbavily šumu. To pochopitelně poškozuje ostrost fotografie a při špatném postupu mohou navíc v jednolitých plochách vznikat výrazné artefakty (artifacts) a pruhy (banding). Odšumovat se dá celá fotografie naráz, v pokročilých nástrojích lze ošetřit pouze vybrané partie. Výběr odšumovacího programu a jeho nastavení má zásadní vliv na výsledky! Jedinou použitelnou možností je vyzkoušet více programů a vyzkoušet různá nastavení. Navíc se typ šumu liší i podle jednotlivých výrobců a modelů fotoaparátů, takže neexistuje žádný univerzální postup.

Příliš odšuměná fotografie se mění v akvarel
Ukázka přehnaného odšumování s devastací kresby a ostrosti

Obecný postup je nejprve fotografii odšumět a poté doostřit. Pokud je šum příliš výrazný, je lepší fotografii po odšumu doostřit, poté zmenšit a znovu doostřit. Druhý způsob je spíše nouzový, protože výrazně zdržuje a ještě zmenšuje fotografii. Uspokojivé výsledky navíc vyžadují poměrně značnou praxi. Pokud to je možné, nepoužívejte odšum na celou fotografii, ale vyberte pouze zasažené partie.

Jak se šumu vyvarovat?

Pokud chcete stabilně získávat kvalitní výstup, je v první řadě nezbytné vlastnit moderní zrcadlovku. Fotografujte na nízká iso, ideálně 100-200, a nejlépe do formátu RAW. Samozřejmě se lze zbavit i vyššího šumu, ale ušetříte si spoustu práce. Při fotografování si také dejte pozor na expozici, zejména výrazněji podexponované fotky mohou mít poměrně hodně šumu i na nízká iso. Velikost snímače má na výsledný šum vliv, ale mnohem více záleží na konkrétním modelu fotoaparátu.

Co lze ještě odšumět?

Vývojáři programů i výrobci fotoaparátů nás neustále chlácholí snižováním šumu a jeho snadnějším odstraňováním. Není to tak docela pravda, protože s rostoucím rozlišením (a tím pádem rostoucí hustotou buněk na snímači) poměrně rychle roste i šum. Moderní snímače zvládají lépe opravdu vysoká iso, ale tam je šum už daleko za hranicí použitelnosti pro fotobanky a nelze se ho zbavit. U nižších iso si téměř všichni výrobci pomáhají i odšumováním již „surových“ RAWů a prakticky nemáte kontrolu nad výstupem. U většiny starších DSLR lze bez problému odšumět dobře exponované fotografie na iso 100 a 200. U novějších typů lze zpravidla ještě použít iso 400 a v některých případech až iso 1600, ale to jsou opravdu výjimky. Iso nad 400 obvykle vyžaduje kombinaci drastického odšumění, velmi výrazného doostření a výrazného zmenšení, aby byla fotografie ještě použitelná. To u rozlišení pod 10 megapixelů téměř nepřipadá v úvahu, protože prostě není kam zmenšovat.

Digitální šum, který ještě lze odstranit
Odstranitelný šum
Digitální šum, který již nelze nijak nedestruktivně odstranit
Neodstranitelný šum

Fotobanková realita

Bohužel, zejména mikrofotobanky nemají sebemenší toleranci k šumu a to při 100 % zvětšení na monitoru. To několikanásobně převyšuje velikost při reálném použití, nicméně my fotografové se musíme nějak s nároky fotobank a klientů vypořádat. Odšumování je vždy balancování na hranici mezi mírou šumu a ostrostí. Správná míra se jen těžko odhaduje. Pro srovnání přikládám detaily mých vlastních měřítek. Šum na prvním obrázku je těžko postřehnutelný, ale na LCD monitorech je trochu vidět. Podobná kvalita je obvykle bez problémů. Druhá ukázka by vedla k zamítnutí prakticky všude. Někde mezi těmito ukázkami lze ještě s trochou štěstí něco protlačit, ale je to loterie.

Akceptovatelná úroveň šumu pro fotobanky
Akceptovatelný šum a přijatelná ostrost
Pro fotobanky neakceptovatelná úroveň šumu
Problematický šum

Nástroje zdarma

Mezi nástroje zdarma lze prakticky zařadit pouze free editor Gimp. Při správném postupu dokáže poměrně mnoho, ale vyloženě k odstraňování šumu se příliš nehodí a vyžaduje značné uživatelské zkušenosti. Navíc je jeho prostředí výrazně uživatelsky nepřátelské, přestože se poslední verze značně zlepšily.

Dále lze samozřejmě využít odšumovacích funkcí v různých RAW editorech. Obvykle je nějaký konvertor k dispozici zdarma přímo k fotoaparátu, ale u levnějších přístrojů je to zpravidla jen hodně ochuzená základní verze. Zajímavou možností může být výkonný freeware konvertor Raw Therapee. Žádný RAW konvertor však nebyl vytvořen pro precizní odstraňování šumu a neumožňuje použití výběrů!

Určitě lze také využít speciální programy, které využívají astrofotografové. S těmi bohužel nemám žádnou seriózní zkušenost. Pro pokročilé ostraňování šumu, zejména z nočních fotografií na dlouhé časy, by to mohla být zajímavá varianta. Některé tyto speciální programy lze používat zdarma.

Placené nástroje

Jedna z nejlepších možností, pokud fotíte do RAWu, je odšumovat fotografie přímo v Adobe Camera RAW (zkráceně ACR). S nastavením barevného šumu a mírou doostření obvykle není potřeba hýbat, ale vyplatí se zkoušet různé hladiny jasového šumu. Starší verze ACR odšumovaly velice dobře, ale nové verze ACR ve Photoshopu CS5 a CS6 jsou horší a více žehlí detaily.

Samotný Photoshop má hned několik různých odšumovacích filtrů a postupů, ale bohužel většinou nefungují právě dobře. V drtivé většině případů nedokáží šum potlačit na úroveň přijatelnou pro mikrofotobanky anebo výrazně vyžehlí detaily a často vytváří artefakty. Jejich velkou výhodou je možnost selektivního odšumu, takže pro členité plochy mimo hloubku ostrosti je lze použít. Nehodí se na odšumování drobnějších detailů (žehlí) a velkých jednolitých ploch (vznikají pruhy a artefakty). Jedním z nejlepších na odstranění šumu je paradoxně nástroj rozmazání (Blur), ale samozřejmě ho lze použít jen na oblasti mimo hloubku ostrosti. Často opěvovanou možností je rozmazání jasového kanálu v režimu LAB, ale i to snižuje ostrost.

Zajímavým placeným pluginem pro Photoshop je Topaz DeNoise, který do jité míry překonává všechny ostatní metody. Lze ho používat selektivně, je velice účinný a ve srovnání se samotným Photoshopem mnohem lépe zachovává ostrost a detaily. Při vyšším šumu ale někdy vytváří na jednolitých plochách mapy a artefakty. Výraznou nevýhodou je pomalost a opravdu vysoké nároky na hardware.

Zajímavým nástrojem je také program NeatImage. Nelze ho použít selektivně a jeho nastavení je poměrně hrubé, ale na méně zašuměné fotografie bez příliš mnoha drobných detailů funguje dobře. Ovládání programu je jednoduché, ale obvykle je v základním nastavení příliš hrubý a dělá z výsledků akvarel. Je dostupná řada verzí, včetně zkušebních zdarma, ale komerční fotografie (tedy i fotobanky) vyžaduje zakoupení licence. V placené verzi je dostupný i jako plug-in pro Photoshop. Existují i verze pro Linux a Mac OS.

Další oblíbený program je Noise Ninja. O jeho účinnosti proti jiným řešením se neustále vedou spory, ale jeho schopnosti jsou někde uprostřed. S většinou šumu si dokáže poradit, ale jako u všech ostatních metod, vyžaduje jeho správné použití dostatek praxe. Nově je v nabídce i plug-in pro Photoshop.

Samotný odšum nestačí

Většina odšumovacích algoritmů nefunguje sama o sobě a obvykle nestačí prohnat fotografie nějakým „chytrým“ filtrem. Všechny odšumovací postupy ničí detaily a ostrost, proto je po odšumění potřeba fotografie citlivě doostřit. V případě výrazného šumu často pomůže odšumění, pak výrazné doostření, zmenšení a další doostření. To už je spíše nouzový postup, protože je potřeba výsledek obvykle zmenšit o 30-50 %. Nejlepším řešením stále zůstává správně exponovat a fotit na nízká iso. Raději používejte stativ, sice se u focení zdržíte, ale ušetříte si mnoho času a rozčilování později u PC. Pokud máte fotoaparát starší 5 let, vyplatí se popřemýšlet o nákupu nového těla. Rozdíl je obvykle citelně znát.

3 thoughts on “Šum a odšumování fotografií pro fotobanky

  1. jareso

    Ja odšumujem prevažne tou selektívnou metódou, resp. povedal by som vizuálno-intuitívnou metódu. Moje odšumovanie záleží do značnej miery od nálady a toho koľko času som ochotný úpravám tej-ktorej fotografie venovať. Obyčajne si v PS5 vytvorím druhú duplikovanú vrstvu [Layers] s fotografou na ktorú aplikujem odšumenie. Následne z odšumenej vrstvy mäkkou gumou [Eraser Tool] rôznych veľkostí a intenzít jemne odstraňujem tie časti, ktoré odšumenie nevhodne zasiahlo. Takže sa do určitej miery pod nimi opäť zobrazí kresba z pôvodnej fotografie. Skúšam [Undo], vizuálne kontrolujem a vyhľadávam predovšetkým také miesta, kde je ešte možné šum zachovať, tj. miesta na ktorých sa šum opticky stratí v kresbe vyfoteného objektu. Naopak miesta, ktoré sú veľmi náchylné na šum a prvé pútajú pozornosť editora fotobanky, ako obloha, či iné jednoliate plochy čistím dôkladne a venujem im špeciálnu pozornosť. Tiež používam nástroje rozmazania, ako bolo spomenuté v článku, hlavne selektívne rozmazanie [Blur Tool]. Inokedy si vytvorím ďalšiu vrstvu ktorú rozmažem celú [Filter->Blur] a opäť ju gumujem. Miesta, napríklad vytiahnuté tiene, na ktorých sa nachádza prílišný farebný šum, alebo iné farebné artefakty sa snažím podľa možností jemne odsaturovať [Sponge Tool->Desaturate] tam, kde sa to dá.
    Samozrejme všetko závisí predovšetkým od fotografie a scény na nej. Ako bolo povedané, pokaľ je fotografia nesprávne odfotená už ju väčšinou nezachráni nič. Tiež hodne záleží od typu scény. Nie vždy sa skrátka takéto úpravy podaria a jednoducho sa nedajú aplikovať na úplne každú fotografiu. Ale inak je to predovšetkým otázka trpezlivosti a chuti venovať sa úpravám tej-ktorej fotografie. Dôkladné úpravy môžu mnohonásobne zvýšiť šance fotografie na prijatie vo fotobanke. Ale, keď sa to tak vezme v momente keď ide fotografia ku editorovi fotobanky je z toho naozaj v konečnom dôsledku vždy lotéria. 😉

  2. basti

    Já to většinou takto složitě nedělám, protože se to jednoduše nevyplatí. Spíš se snažím fotit tak, abych moc odšumovat nemusel. Trávit u fotky půl hodiny až hodinu odšumováním výběrů a vrstev je obvykle ztráta času.

    Barevný šum jde poměrně dobře zlikvidovat v ACR, ale jasový je problém. Třeba šum z Olympusů dokáže ACR zlikvidovat zcela v pohodě, naopak ani jediný odšumovací algoritmus přímo v PS na něj nefunguje. Zato šum z Nikonu je pro ACR nepřekonatelný problém.

  3. Pingback: Fotobanky pro začátečníky | Fototipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *