Má fotoaparát vliv na úspěch u fotobank? Dělají profesionální těla a objektivy lepší fotky než jejich levnější příbuzní? Kritéria stock fotografa jsou poněkud jiná než například u reportérů, wildlife fotografů nebo úplných amatérů. Pojďme se podívat na základní přehled a vyvrátit některé zažité mýty.
Ma fotoaparát vliv na kvalitu?
Má tedy ten foťák vliv? Ano, částečně má. Výsledek je tak půl napůl závislý na kvalitě fotoaparátu a kvalitě fotografa. Technický virtuos s vysokým uměleckým nadáním dokáže fotit krásné věci i s levným foťákem, nicméně jsou určité meze. Pokud má foťák příliš malé rozlišení, hrozně šumí anebo má nekvalitní a pomalý objektiv, tak nezbývá, než koupit něco lepšího. Dále jsou samozřejmě aplikace jako sport, zvířata či makro, kde si bez kvalitního vybavení ani nevrznete. Ale můžete mít sebelepší vybavení a pokud s ním neumíte zacházet a nemáte aspoň kapku talentu, výsledky budou stát za starou bačkoru.
Co vlastně chcete?
Zásadní otázka je "Jaký foťák potřebuju?" Tady je odpověď jednoduchá – pokud se nebavíme o levném kompaktu nevalné kvality, je to téměř jedno. Pokročilé kompakty, EVF zrcadlovky, digitální zrcadlovky libovolné třídy i nejnovější mirror-less fotoaparáty jsou schopny produkovat špičkový výstup v rozlišení daleko za potřebou běžného uživatele a dokonce i většiny komerčních klientů. Na A4 při 300dpi potřebujete "jen" 8Mpix – to zrcadlovky uměly již v roce 2005! V době psaní tohoto článku dosahují běžné DSLR rozlišení přes 16 Mpix a kvalitní kompakty přes 12 Mpix. Drtivá většina prodejů z fotobank jsou blogy, časopisy, knihy, letáky, ilustrace atd. – krom možného použití na velké letáky či plakáty je použití ve formátu nad A3/300dpi málo pravděpodobné. Takováto rozlišení se používají hlavně u reklamních tisků a ty si většinou zadávají reklamní agentury přímo na zakázku. Takže pokud chcete začít prodávat fotky, rozhodně nemusíte hned kupovat nový fotoaparát 🙂
Nejdražší není vždy nejlepší
Jestli někdo tvrdí, že musíte mít zrcadlovku, nevěřte mu. Špičkové kompakty například od Sigmy, Ricohu či Canonu snadno předčí levné zrcadlovky s kitovými objektivy. Samozřejmě časem u zrcadlovky zřejmě skončíte, protože přece jen nabízí nesrovnatelně širší tvůrčí možnosti.
Také není pravda, že je nutné mít profesionální vybavení. Profesionální těla a objektivy zpravidla mají širší možnosti, větší komfort užívání (rychlost, ovladatelnost, lepší ergonomie) a lepší konstrukci i životnost. Lepší snímač či lepší optika není nutně vždy pravidlem, platí to zpravidla až pro vyšší modely v řádově jiných cenách. Zásadní kritérium pro fotobanky je kvalita výstupu – pokud levné plastové tělo disponuje stejným čipem jako 4x dražší profi model a levný plastový objektiv kreslí podobně jak 3x dražší (byť rychlejší) profi objektiv, pak pro fotobanku stačí i ta levnější varianta.
Výhody a nevýhody profesionální výbavy
Dražší a kvalitnější vybavení je lepší, ovšem otázka je, jak moc to využijete. Výhody se totiž projevují až v mezních situacích – profi tělo má nižší šum, takže můžete používat vysoká iso (kdy jste naposledy potřebovali iso1600 a nešlo použít stativ?) a profi objektivy jsou světelnější a rychlejší. Za slušnějších světelných podmínek jsou vám ovšem tyto výhody naprosto k ničemu. Na iso100 nenajdete rozdíl v šumu mezi 4/3 čipem v Olympusech a 4x dražším full-frame profi modelem od Canonu nebo Nikonu, protože oba dva mají na iso100 šum prakticky nulový. Stejně tak na f6,3-f8 nebude rozdíl v kresbě mezi většinou trochu slušnějších objektivů a jejich několikanásobně dražších profi bratranců. Pokud nepotřebujete vlastnosti profi vybavení, nekupujte to – jsou to vyhozené peníze.
Některé fotobanky uvádí i fototechniku autorů a je až s podivem, jak obrovské množství fotografů používá relativně levné vybavení. Pro začátek se dá sehnat obstojná zrcadlovka v kitu se slušným objektivem do 20 tisíc a ještě zbude na stativ a filtry. Slušnou bazarovou zrcadlovku i s objektivem lze sehnat dokonce i pod deset tisíc. To je tak malá částka, že ji i poměrně laxní fotograf dokáže i na mikrofotobankách vydělat během jediného roku. Za sumu okolo sta tisíc se už dokážete královsky vybavit 🙂
Co chce fotobanka?
Fotobanky mají na kvalitu poměrně vysoké nároky, takže tomu musíte uzpůsobit výběr. Zejména platí, že fotografii dělá primárně snímač a optika, vše ostatní je bonus. Při výběru těla je lepší koupit nové tělo se špičkovým snímačem a horší konstrukcí než naopak. Totéž platí pro objektivy - optika rozhoduje. Chcete objektiv s dobrým bokehem a vynikající ostrostí až do rohů, ušetříte si spoustu problémů. Raději připlaťte za lepší objektiv než aby vám potom zbytečně vyhazovali fotografie kvůli měkké kresbě, reflexům, silné chromatické aberaci či vinětaci v rozích. Opět platí, že přílišné šetření se vám náležitě vymstí. Ideální sestava je moderní DSLR nebo mirror-less tělo, optimálně nad 10 Mpix a s nízkým šumem, a dobrý objektiv. Kitové objektivy, jako oblíbené 18-55, rozhodně nemají dobrou kresbu. Raději obětujte pár tisíc navíc a kupte si lepší objektiv, tato investice se vám na kvalitě fotografií mnohokrát vrátí. Zkušení uživatelé mohou využít i profesionální kompakty, ale obvykle se bavíme o ceně často převyšující levné DSLR sestavy a nabídka není právě široká.
Jak vybrat fototechniku?
Pokud tedy vybíráte fotoaparát, hleďte především na tyto parametry: Co nejnižší šum, co nejvyšší rozlišení, kvalitní obraz. Pokud budete fotit opravdu hodně, intenzivně cestovat, popřípadě fotit hlavně venku za každého počasí, vyplatí se připlatit za kvalitnější poloprofi nebo profi tělo s odolnější konstrukcí. Plastové tělo a nejlevnější objektivy nejsou na podobné zacházení stavěné. Na focení ve studiu nemá pochopitelně konstrukce vliv.
U objektivů je primárně nejdůležitější kresba (tj. ostrost), minimum optických vad a rychlost a hlučnost ostření. Vždy se vyplatí důkladně pročíst zejména praktické zkušenosti uživatelů a následně nejdřív vyzkoušet několik variant a teprve pak kupovat. Často si vyhlédnete objektiv a teprve po vyzkoušení a osahání zjistíte nějaký zásadní problém.
Základem úspěchu při výběru fotoaparátu (či systému v případě zrcadlovek) a objektivů je zvážit své potřeby a finanční možnosti, všechno si prostudovat na internetu, osahat, vyzkoušet u kamarádů či v obchodě a teprve potom koupit. Je lepší vykašlat se na různé testovací obrazce, grafy, rádoby objektivní recenze a šum při iso 12.500 a raději si prohlédnout testovací fotky a přečíst recenze lidí, kteří danou fototechniku vlastní a hojně používají.
To je pravda... ne vždy je zapotřeby nového foťáku. Když už je někdo super fotograf pak se mu návrhy na spolupráci jenom hrnou... na obyčejný tisk letáků je v pohodě dostateční digital o 3MP....
Na přímé zakázky kolikrát stačí i 4Mpix fotky s až nehorázně vysokým šumem (na dnešní standard), na fotku o velikosti A6/A7 je to jedno. Ale fotobanky s vámi vyběhnou velice rychle a leckterá nepříliš stará 8-10Mpix DSLR už má dnes problémy a na použití starých 6Mpix DSLR pro mikrostock rovnou zapomeňte...
Mal by som otázku na prispievateľov pre fotobanky. Mohly by ste uviesť s akými fotoaparátmi fotíte a nemáte problém uspieť? Potrebujem nový fotoaparát, tak by ste mi mohli poradit, aby som nekúpil niečo s čím bude problém a fotky nebudú prechádzať.
Uvažujem o niektorom z profi kompaktov. Kôli velkosti, skladnosti, aby som ho mohol mať stále zo sebou. Alebo je nutná zrkadlovka, /predsa len kvalita fotiek by mala byť lepšia/. Ide mi hlavne o to, kto má aké konkrétne skúsenosti.
Dobrý profi kompakt je dražší jak levná zrcadlovka. A když malé rozměry, tak bych šel do mirror-less. Dobrá volba jsou podle mě levnější Nikony jako D5100 + tamron 17-50/2,8 - popřípadě Pentax. Sony neznám a Canon na můj vkus trochu moc šidí kvalitu. V mirror-less bych se určitě vyhnul Canonu a Nikonu, u Sony bych byl opatrný, Olympus nebo Panasonic jsou většinou ok. Jinak setové objektivy jsou opravdu bída a největší bída jsou na Canonu a Sony, Nikon taky nic moc. Na 16 megapixelů už nestačí ani dražší objektivy jako Nikkor 18-105 nebo Canon 17-85. Takže výběr objektivu je MNOHEM důležitější než tělo.
Důležitý je taky poměr skutečné optické rozlišovací schopnost fotoaparátu vůči počtu megapixlů (čili nominálního rozlišení). U některých fotoaparátů zjistíte že třeba skutečné rozlišení se od 8 Mpixlů už nezvyšuje a vykreslení nejjemněších detailů se s nárůstem na 10 či 14 megapixelů už nezlepší. Speciálně u foťáků se zabudovanými skly tak vidíte kde má reálný hranice svých možností. Opticke rozlišení se zjištuje ofocovánim speciálního testovacího obrazce např 1951 USAF test chart apod.