Objektivy výrazně zaostávají za senzory

Výrobci na nás neustále chrlí nová těla s novými senzory a neustále zvyšují rozlišení. Laboratoř DxO publikovala poměrně zajímavý článek na téma výběru objektivů na Nikon D800, určitě stojí za menší zamyšlení. Výběr objektivu je totiž mnohem důležitější než výběr těla, i když v tomto článku budeme řešit výhradně optický výkon, nikoliv další aspekty.

Rozlišení roste, objektivy zůstávají

Výrobci se předhání ve výrobě nových modelů, ve kterých postupně tiše ubývá důležitých funkcí (AF lampa, ostřící motor, předsklopení zrcadla) a zvyšuje se množství plastu a všelijakých „motivových“ programů a nepotřebných „vychytávek“. Neustále také roste rozlišení, přestože to většinou nemá žádný reálný přínos. Dříve na těle příliš nezáleželo, prostě stačilo vyměnit film. Dnes je výkon daný vždy kombinací těla a objektivu – pokud jsou ve výrazné nerovnováze, nastanou problémy. Bohužel modernizace objektivů ani zdaleka nedosahuje rychlosti chrlení nových těl. I výrobci jako Canon a Nikon zvládnou vyprodukovat pouze několik málo nových či inovovaných objektivů za rok. Jenže většina objektivů vychází ještě z dob kinofilmu a dodnes řada z nich nedoznala jediné změny, popřípadě nastaly pouze kosmetické úpravy. Kinofilm se ani nepřiblížil nárokům dnešních moderních těl, i nejlepší filmy jako Velvia končí někde na 10 megapixelech. Například Nikon D800 má skoro 4x vyšší rozlišení a rozhodně se nedá říci, že by Nikon za posledních 10 let vyměnil a velmi výrazně zmodernizoval celou nabídku objektivů.

DxO a testování objektivů

Mám k metodice DxO jisté výhrady a v některých postupech jsou i chyby, nicméně nová metoda měření skutečného výkonu objektivů se mi docela líbí. Zajímavý ukazatel je například vnímané rozlišení objektivu na daném těle (pozor, to se mění i s tělem!). Toto testování nijak nehodnotí build, rychlost AF, cenu či ergonomii, ale čistě optický výkon. Tedy optickou propustnost objektivu, ostrost, zkreslení, vinětaci a aberaci.
Srovnání výkonu ale přece jen není úplně přesné, provádí se totiž na neupravených RAW souborech. Problém je v tom, že jednotlivé RAW konvertory podávají pro různé typy senzorů různý výkon. Druhá zásadní vada je ta, že většina nových těl už mění samotný RAW soubor. Tím spíš je důležité srovnávat konkrétní objektiv a konkrétní tělo.

Výběr objektivu

Popravdě je to skoro tragédie. Vcelku se ale potvrdilo to, co tvrdím už dávno. Opravdu dobré objektivy spočítáte u většiny výrobců na prstech jedné ruky a ani ty nedosahují dostatečného rozlišení, aby plně využily snímač. Druhá zajímavá skutečnost je to, že druhovýrobci jako Sigma, Tokina či Tamron dokáží pokořit většinu profesionálních objektivů, navíc často za polovinu a někdy dokonce čtvrtinu ceny – jasně tedy vidíte, kolik připlácíte za značku. V této souvislosti se často argumentuje tím, že originální objektivy mají lepší konstrukci, rychlejší AF apod., to však již také není ani zdaleka pravidlem.

Docela tragickým údajem je „reálné“ rozlišení objektivu oproti ideálu – nejlepší objektivy končí na 22 megapixelech a většina cenově dostupných objektivů se motá mezi 10 až 15 megapixely. Mnoho seťáků skončilo i pod 10, takže inovovat tělo s takovým objektivem je naprostý nesmysl. Naopak některé poměrně zatracované levné objektivy skončily překvapivě vysoko. Celkově nejlepší výkony podávaly objektivy okolo 85 mm, směrem nahoru i dolů se výkony zhoršují.

Pevné ohnisko vs. zoom

Tato volba byla kdysi zcela jasná – pevné ohnisko je výrazně ostřejší. Dnes je výběr poněkud složitější, protože nové profi zoomy mohou být lepší než levný monofokál. Z výsledků DxO však vyplývá zajímavá věc – pokud uvažujeme podobnou produktovou řadu (tedy profi zoom vs. profi monofokál), jsou pevná ohniska o 20 – 30 % lepší. Nejméně patrné je to u Olympusu, kde může být rozdíl pouhých 5 % (tady nevycházím z DxO, ale z dalších testů, včetně vlastních), naopak u Nikonu je rozdíl výrazný a obzvláště výrazný je u Canonu, který je v zoomech slabší. A proč je u Olympusu rozdíl tak malý? Osobně si myslím, že to je proto, že celý systém 4/3 byl vytvořen naráz a z nuly za použití nových technologií pro DSLR. Canon a Nikon ledacos recyklovali a teprve s časem se ukazuje, že některé kdysi legendární objektivy podávají na moderních tělech žalostné výkony. Oba velcí výrobci také značně hřeší na sílu značky a často prodávají za stejné peníze podstatně horší výrobky než konkurence. Celkem dobrá je situace u profesionálních monofokálů a zejména superteleobjektivů, tam Canon s Nikonem jasně kralují. Jakmile se ale posuneme k levným pevným ohniskům či zoom objektivům, velmi rychle přebírají prvenství zejména Sigma a Tamron.

Nerozhoduje jen optika

Testy typu DxO jsou bezesporu zajímavé, ale rozhodně se na ně nevyplatí přespříliš spoléhat. Reálné chování objektivů může být trochu jiné, například kvůli kusové variabilitě či špatné kalibraci AF. O výběru samozřejmě rozhoduje také cena, kvalita konstrukce, pohodlnost ovládání či rychlost a spolehlivost AF – což DxO test nehodnotí. Pokud kupujete objektiv, velmi doporučuju vzít si tělo a kartu, zapůjčit si na prodejně několik různých objektivů a systematicky si udělat série fotografií na různé clony. Vyzkoušejte AF za různých podmínek, otestujte držení a ovládání objektivu. Málokterý objektiv je opravdu všestranný – zpravidla má každý nějakou nepříjemnou vlastnost a musíte si vybrat, co je pro vás přednější.