Mikrofotobanky na rozcestí?

Mikrofotobanky překonaly počáteční fázi překotného růstu a konkurence se také poněkud vzpamatovala. Dnes se jedná o poměrně náročné a extrémně konkurenční prostředí. A nyní nastává dost velký problém, který je způsoben zejména stále náročnějšími požadavky při stagnaci či dokonce snižování cen a provizí.

Jak na tom tedy jsme?

V současnosti je trh běžnými fotkami prakticky nasycen. Fotit další vysmáté obličeje v kanceláři, potřásání rukou a jablko na bílém pozadí je ztráta času. Snadno vytvořitelné studiové věci již jsou na fotobankách po desítkách i stovkách tisíc záběrů, navíc fotografové z vyspělejších zemí mohou těžko konkurovat levným azijským producentům s řádově nižšími náklady. Fotografů je několik desítek tisíc a fotografie přibývají tempem několika tisíc kusů denně.

Dalším problémem je to, že fotografie jsou ve vyhledávání primárně řazeny podle určitých vnitřních algoritmů, které velmi výrazně preferují vysoké počty prohlédnutí a prodejů. Na fotobankách jsou dodnes statisíce fotografií nafocených v dnes již naprosto neakceptovatelné kvalitě z dob počátků mikrofotobank v letech 2005-2006, ale kvůli jejich vynikající prodejní historii se prodávají stále velice dobře, zatímco mnoho novějších a výrazně kvalitnějších fotografií zapadne v záplavě nových výtvorů.

Co na to fotobanky?

Zástupci fotobank se již nechali slyšet, že je třeba focení plánovat, fotit žádaná témata, držet náklady nízko a samozřejmě fotit specializované fotky. Jak již jsme probrali, vysoce žádané ilustrační záběry jsou extrémně konkurenční a v případě modelů navíc také produkce něco stojí. Logicky bychom tedy měli cílit na specifické a méně konkurenční oblasti, v tomto smyslu se vyjádřil například i Dreamstime CEO Serban Enache. Navrhované jsou například obtížně dosažitelné lokace a náročnější fotografie. To je pochopitelně v příkrém rozporu s nutností nízkých nákladů a takové fotografie se většinou na mikrofotobankách nezaplatí.

Jaká jsou řešení pro fotografa?

V zásadě jsou možné tři způsoby řešení. Zdánlivě nejjednodušší je produkovat kvanta jednoduchých studiových záběrů, ale toto řešení není dlouhodobě udržitelné. Mikrofotobanky jsou mezinárodní trh a snaha konkurovat levné pracovní síle z méně rozvinutých zemí nemůže uspět. Druhou možností je fotit náročné a vysoce specializované fotky. V takovém případě ale zase narážíme na nutnost vysokých vstupních investic a velmi nejistou návratnost. Třetí řešení je nabízet fotografie v různých cenách přes různé prodejní kanály. Jednoduše nedávat specializované fotky s vysokými vstupními náklady na mikrofotobanky, ale nabízet je přímo či přes specializované a podstatně dražší fotobanky.

Co by měly udělat mikrofotobanky?

V první řadě by měly naprosto zásadním způsobem přebrat již existující kolekce. Všechny starší mikrofotobanky mají v současnosti minimálně milion až dva technicky i umělecky špatných fotografií. Pokud opravdu trvají na kvalitě, jak je nám neustále tvrzeno, je třeba tuto nekvalitní část nabídky odstranit. Dále by bylo třeba ujasnit si cenovou politiku. Závod o nejnižší cenu je sebevražedný trend a zákazníci nejsou na ceny zdaleka tak citliví, jak si myslíme. Je potřeba provést solidní analýzu trhu a přizpůsobit ceny. Pokud budou mikrofotobanky trvat na náročném a specializovaném obsahu, musí buď plošně zdražit, anebo pro tento obsah zavést podstatně dražší prémiové kolekce.

Také bude třeba zásadním způsobem přeškolit editory. Pokud dnes nahrajete specializovanější fotky, téměř jistě budou vyhozeny s odůvodněním typu „malý komerční potenciál“ anebo „toto nepotřebujeme“. Je třeba zásadně přitvrdit zejména ohledně spamování klíčových slov, které dosáhlo obludných rozměrů. U namátkově vybraných fotografií je často až polovina klíčových slov naprosto nerelevantní a klienti potom nemohou nic nalézt.

Jak z toho tedy ven?

Většina mikrofotobank se stále chová, jako by byl rok 2007, ale to už dávno není pravda. Musí proto zásadním způsobem přehodnotit svůj přístup k fotografům, prodeji i cenám. To ale bude trvat poměrně dlouho a nelze odhadnout, které fotobanky se úspěšně přizpůsobí. Pro fotografy z toho jasně vyplývá, že exkluzivita na mikrofotobankách je velmi nebezpečná. Mnohem lepší řešení je fungovat na několika mikrofotobankách a navíc dávat náročnější a specifičtější fotografie na podstatně dražší RM fotobanky. Není také na škodu budovat si síť vlastních zákazníků, ať již v podobě přímých zakázek, či prodávat přes vlastní web.